Ani já občas nejednám zcela ekonomicky

Jediné peníze, které dobrovolně nechávám okusovat inflací..jako mnoho lidí, i my odkládáme kovové padesátky do prasete. Žádné prasátko, ale pořádně velké a prostorné prase.

Teď prase schytalo jubilejní pajdu a máme v něm třicet tisíc. (Jo, dělám si evidenci. Diagnózu "posedlá kontrolou" jsem ani u takové zábavné blbiny neutlumila. U pokladničky je lístek s tužkou, kde každý, kdo vloží minci, udělá čárku. Trošku past na děti, neboť jednu dobu se rozmohl takový nešvar, dolovat pajdy v případě nouze a absence rodičů z prasete příborový nožem. To zase prr...)

Přestože téměř nepoužíváme hotovost, i tak se ztratí z oběhu průměrně devět padesátikorun za měsíc. To nechápu, jak je možný, ale dobrý.

Pokladničku jsme dostali před necelými šesti lety ke svatbě a stala se z toho posedlost. Od té doby jedu po padesátkách jako ďas. Ne teda na sílu, ale jak nějakou zmerčím, už nevydám.

Cílem je ji naplnit a koupit ("přispět si" na) dovču. 

Tipnete si kolik prase teď váží ? A kdo se přizná, že taky sbírá pajdy?